Barčo, Tatran se po roční pauze vrací do ženského finále poháru. Naposledy tam byl v sezoně 2022/23 a vy osobně jste proti němu tehdy hrála za Vítkovice. Jaké to je, nyní nastupovat právě za Střešovice?
Je to velmi zvláštní pocit, a to zejména v zápasech, kdy hrajeme právě proti Vítkovicím. Za těch devět let, co jsem tam strávila, mi Vítky velmi přirostly k srdci, takže by bylo divné, kdyby to se mnou nic nedělalo.
V poháru jste si poradily s Libercem i Chodovem a nyní vás čeká Olomouc. Jak se na tento střet těšíte?
Finále poháru ve Zlíně je prvním vrcholem v sezoně, který budeme chtít společně zdolat. Jsme připravené udělat pro vítězství vše, co bude třeba, avšak musíme počítat s tím, že stejně tak k tomu přistoupí i Olomouc. Nebude to nic lehkého.
Bude se hrát ve Zlíně, tedy na neutrální půdě pro oba celky. Co podle vás osobně utkání rozhodne?
Není to pro mě neutrální půda, ba naopak. Ve Zlíně jsem se narodila, vyrostla jsem v nedalekých Otrokovicích a na samotný klub Zlín Lions mám skvělé osobní vazby. Navíc se Tatranu podařilo na tento zápas vypravit autobus s fanoušky. Věřím, že nejen já, ale i celý tým se díky této podpoře budeme cítit jako doma.
Jak se vám vůbec zatím v Tatranu hraje? Jaká je atmosféra v kabině a s kým si nejvíc rozumíte?
Výsledkově se nám daří, což dost přispívá i k samotné náladě v týmu, která se nese ve velmi pohodovém duchu. Holky jsou skvělé, nejde vypíchnout jen jedno jméno. Ony i realizák mi od prvního dne pomáhali se začlenit, a to pro mě, a hlavně mou psychiku, byl klíčový faktor, abych se na hřišti cítila dobře a předváděla to, co umím.
Jak sama říkáte, v ČEZ Extralize se vám výsledkově daří a již delší dobu vévodíte tabulce. Čím podle vás to, že tým začal takhle vyhrávat? Nebude to třeba vaším příchodem?
Rozhodně si za to nechci připisovat zásluhy. Řekla bych, že se sešlo více faktorů dohromady, které fungují a mají vliv na to, jaké postavení v tabulce máme. Zkušenosti, nastavení v hlavě a hlavně obrovská touha po úspěchu, chtít něco dokázat. To jsou a věřím, že budou i nadále ženy Tatranu Střešovice.
Vy sama jste nejproduktivnější hráčkou Tatranu (14+20) a ve statistice +/- máte neskutečnou bilanci +54. Jak hodnotíte to, že vám angažmá v Praze tak moc sedlo?
Možná vás to překvapí, ale mé nejbližší okolí, i když je to pro vrchního statistika, co mám doma, těžké, má přísný zákaz sdělovat mi jakékoliv bilance ze zápasů. Dřív, když jsem byla mladší, jsem to samozřejmě sledovala, ale jelikož jsem s tím neuměla úplně správně pracovat, tak mě to mnohdy v zápasech svazovalo. Na statistiky se proto dívám až po posledním zápase v základní části. Nejsem na hřišti sama, mám kolem sebe výborné hráčky, a když se to trenérům podaří dobře poskládat, výsledkem toho jsou pak taková čísla. Ať už udělám na hřišti dobré či špatné rozhodnutí, musím cítit důvěru okolí. Nic víc ke své hře nepotřebuju.
Střešovice útočí na druhý titul v Poháru Českého florbalu žen v historii. Co je potřeba udělat pro to, aby se to podařilo?
Bude důležité řídit se po celý zápas herním plánem a věřit v něj, i když nebude v nějaké pasáži fungovat. V každém takovém zápase ze sebe musíte vyždímat něco navíc. Nějaký průměrný výkon tady stačit nebude. Nemáme se na co šetřit, jdeme all in.
Překvapilo vás, že se ve finále střetnete s Olomoucí a ne s Vítkovicemi, které figurovaly jako semifinálové soupeřky Hanaček?
Přiznám se, že překvapilo. Na druhou stranu, když se podívám na soupisku Olomouce, tak už zase tolik ne. Holky z Olomouce před sezonou významně posílily, a i když v lize předvádí výkony spíše za očekáváním, tak se s nimi jednoznačně musí počítat. Ve Zlíně na nás určitě vyrukují s nejlepším výkonem.